CanSat je malou napodobeninou skutečné družice, která má rozměry plechovky od limonády. Do této velikosti se musejí vejít všechny základní systémy od baterie, přes vysílací zařízení až po samotné senzory. Cílem CanSatů je, stejně tak jako u jejich velkých vzorů, získat určitá data pro další analyzování. Data se získávají po vystřelení raketou nebo vypuštěním z jiného nosiče (např. letadla, dronu či balonu) do přibližně kilometrové výšky a při následném řízeném sestupu s pomocí padáku a bezpečném přistání. Cílem je získaná data analyzovat, případně zasadit do širšího kontextu celé mise a prezentovat odborné porotě.
Soutěž CanSat je dle zadání rozdělena na 2 mise – primární (PM) a sekundární ℠. Primární mise je pro všechny soutěžní týmy stejná a povinná. Mise zahrnuje měření atmosférického tlaku (přepočet na nadmořskou výšku) a teploty vzduchu. Tuto misi
jsme již pilotně realizovali na bázi ESP32 s modulem M5Stack. V rámci našeho testování vše funguje podle požadavků. Telemetrická data jsou v našem případě zasílána 1x za sekundu na pozemní stanici. Výstup dat je v rámci našeho testování zaznamenáván na SD kartu a v reálném čase na internetu do tabulky (do budoucna předpokládáme zpracování grafického výstupu). Zároveň přijímáme GPS souřadnice pro lokalizaci satelitu. Pro sekundární misi jsme se rozhodli zabývat především technickou analýzou konstrukce sondy pro její následné využití v rámci předpokládaných vědeckých misí. Naší inspirací je Elon Mask při testech na raketách Falcon a Starship. V rámci SM budeme řešit vliv různých faktorů, které mohou na sondu působit v průběhu letu, na samotnou trajektorii sestupu a samotný proces přistání. Hodláme posuzovat vliv tvaru satelitu, sestupového mechanismu (padáku) a hledat optimální řešení pro splnění jakékoliv případné vědecké nebo jiné mise (při zachování parametrů zadaných v pokynech). Satelit vybavíme akcelerometrem, který nám pomůže vyhodnotit možnosti navigace a řízení, případné detekce nečekaných změn pohybu a další faktory ovlivňující let. Pro analýzu použijeme další moduly jako gyroskop a kompas které nám poté umožní posoudit základní orientaci sondy. Ve spodní části předpokládáme umístit kameru, která bude zaznamenávat celý průběh sestupu. Záběry z kamery porovnáme s daty z akcelerometru a gyroskopu a následně vytvoříme 3 D zobrazení sestupu sondy. Jako výsledek očekáváme data, která umožní realizovat co nejideálnější konstrukci sondy z hlediska stability a průběhu letu pro vědecké mise. Náš tým již prováděl testování primární mise a GPS dat s prototypem (viz. obrázek), který proběhl úspěšně na vzdálenost cca 1200 m.
